Život je cesta

Cesta, která mě dovedla velkou oklikou k hlíně, k tvoření, točení na kruhu a taky k motání věnečků.

Velká oklika proto, že jsem  se k tomu všemu  dostala až po padesátce. Do té doby jedno  zaměstnání, druhé, třetí... rodina, děti odrůstaly a já si občas tvořila  něco pro radost.

Pak se všechno nějak pokazilo a já skončila v práci, zůstala sama a děti už měly svůj vlastní život.     Tak jsem  si našla úžasnou chaloupku nedaleko Brna, zadlužila se a vrhla do života  na vesnici.  Konečně jsem měla prostor na malou dílnu, začala docházet do jedné keramické dílny , koukala pod ruce fakt dobrému točíři a točila a točila .

A tady začíná mé nové JÁ, - našla jsem se.

Miluju to. Miluju svoji chaloupku, zahradu, kočku Pepinu, bafana Huberta. Miluju mít v ruce hlínu, kus hmoty, ze které nějakým kouzlem dokážu vytvořit hrnky, nebo velkou zahradní keramiku.  Pořídila jsem si pec , kde pálím dřevem a právě tam pálím větší kusy nejen do zahrad.

Mám ráda hodiny strávené za kruhem, ale  jsem i hodně v lese, kde sbírám co mi přijde pod ruku. Z toho pak motám věnce a věnečky. Nejraději používám přírodní materiály a jemné, pastelové barvy.